Site Loader

První zpráva z Jižního Súdánu

21.7.2011

Krátký pozdrav z Ugandy :-).

Po skoro týdnu ve vesnici Potego u Mityany, jsme se dostali do afrického
internetového café, s patřičně pomalým internetem. První dojmy: lidé velmi
přátelští, děti roztomilé, chudoba veliká. Prostě Afrika.

Po úvodním rozkoukávání se, jsem se zapojil do dění ve škole (slouží zároveň
jako internát-sirotčinec), přes víkend jsme vymalovali třídu pro prvňáky, ve
školním týdnu jsem pomáhal v několika hodinách angličtiny a měl pár
kulturně/geografických hodin o Česku a Evropě. Což byla legrace, vysvětlovat
neuvěřitelné věci jako lyžování, že medvěd prospí celou zimu, nebo že se nám
mění délka dne. Nejvíc děti nechápaly, že u nás je tak málo křesťanů (tady
jsou skoro všichni, drogerie se tu jmenuje třeba Go is Able, restaurace
Trust in Jesus).

Život zvlášť pro děti tu není jednoduchý, starají se o zvířata, nosí vodu,
dělají většinu prací spojených s běžným provozem. Sice platí, že jiný kraj,
jiný mrav, ale stejně se s tím nemůžeme nějak moc srovnat. Na druhou stranu
jsou stále veselé, když jsme šli přes vesnici do města, tak se sbíhaly,
mávaly, smály a volaly Bye Mzungu :-). Ve směsi angličtiny a místního jazyka
to znamená ahoj běloši, takže jsme tu trochu atrakce.

V neděli jsme byli na anglické bohoslužbě v anglikánské církvi, což byla pro
Evropana zábavná směs tradiční bohoslužby (klekání, vstávání) s africkými
prvky (bubny atp). Alespoň jsme trošku rozuměli kázání (s africkou
angličtinou je to složité, děti nám třeba moc nerozumí), minulou neděli před
mým příjezdem byl tým na bohoslužbě v Lugandštině :-), to je místní jazyk
oblasti Buganda.

Jídlo a bydlení je v pohodě, byl jsem připraven na větší dobrodružství,
dokonce máme elektřinu ze solárních panelů (na rozdíl od Česka to tady dává
smysl). Slunce na rovníku ale nepálí nějak přehnaně.

Moc díky za veškerou podporu.

Jenda